Manju Kapur: Brothers (2016)
Není nadto, když jsou knihy hezké nejen na pohled. Poslední román Manju Kapurové to (opět) dokonale splňuje. Titul Brothers (Bratři, Viking Penguin Random House) z mého pohledu sice nepřekonal jiné autorčiny tituly (například Home, 2006 či Custody, 2011), přesto si však zaslouží převážně chválu, a především obdiv za hluboký vhled do problematiky, jíž se Kapurová poprvé ve své tvorbě věnuje.
Kapurová si získala věhlas jako autorka městské prózy, přičemž jejími hrdinkami jsou zpravidla (tiše) revoltující dívky či ženy, které se nehodlají spokojit s tradicemi daným údělem ženy v indické rodině a společnosti. Ač tomu název nenapovídá, i román Brothers se z velké části zaměřuje na osud jedné takové indické ženy, jen muži kolem ní jsou jiného druhu, neboť pocházejí z vesnice, a to s sebou přináší docela jinou dimenzi uvažování. Rozdíl mezi městskou a venkovskou mentalitou je celkem značný, protože život na vesnici se mimo jiné řídí odlišnými zákony. Kniha je navíc pojata jako rodinná sága se silným politickým kontextem, kde nemalou roli sehrává také kastovní systém.
Děj knihy je zasazen do státu Rádžastánu, jeho hlavního města Džajpuru, dále Adžméru a několika dalších míst. Autorka ve svém vyprávění využila retrospektivu, takže ačkoliv se na počátku knihy ocitáme v roce 2010, po asi padesátistránkovém úvodu do děje se vracíme až do třicátých let dvacátého století. Klíčovými postavami těchto raných let jsou bratři Virpál a Dhanpál z kasty džátů (vice o kastě zde). Virpál je muž velkých politických ambicí, který se zhlédne v Gándhím a s čistým úmyslem bojovat za svou zem se rozhodne opustit svou rodnou vesnici. Po prvotním střetu s realitou ve velkém městě se z Virpála stává soběstačný muž, který je dokonce schopen finančně podporovat svou rodinu. Mladší Dhanpál zůstává ve vesnici, bratrův odchod nese těžce, ale nepřestává k němu vzhlížet. S Hitlerovým vstupem do Afriky se z řad Indů rekrutují posily, takže Dhanpál nedobrovolně vyráží do boje.
Zároveň s bratry se setkáváme i s jejich ženami, s nimiž podle vesnické tradice uzavřeli sňatek už v dětském věku. Jako celkem často ve svých knihách, i zde Kapurová podtrhuje těžkosti manželského života – mužské libido, kterému je třeba vždy a bez protestů vyhovět, tlak na brzké otěhotnění, ideálně hned o svatební noci a nejlépe s mužským potomkem, střety s tchyní, rivalita mezi snachami apod. Stejné těžkosti ženského světa se pak objevují i o generaci později, kdy se seznamujeme s potomky obou bratrů. Klíčoví pro další děj jsou Dhanpálovi synové Himmat a Mangál, a především Mangálova žena Tapti. V úvodu knihy se totiž dozvídáme, že Mangál svého bratra Himmata smrtelně postřelil, což Tapti velmi těžce nese. Ač tam určité náznaky už zpočátku jsou, k pravým důvodům bratrského sváru a následného vražedného aktu je třeba se dopracovat doslova na poslední stránku.
Brothers je velmi komplexní a reáliemi nabitá kniha, kterou lze jen těžko shrnout do několika odstavců. Zejména politickému pozadí je věnováno opravdu hodně prostoru a nepříliš zasvěcený čtenář se v tom kolikrát až ztrácí. Osudy žen, skvěle podchycená psychologie postav i gradace děje naopak nutí číst dál a dál. Kapurové tedy nelze upřít opravdu výbornou práci se zdroji, zevrubně popsaný vývoj politických událostí i cestu obyčejného člověka k dosažení (nejen) politické moci. Autorčina síla ovšem dle mého soudu i nadále tkví v tom, jak vidí do lidí, jak dokonale obnažuje obě jejich tváře a jak neúnavně, avšak s citem, rýpe do mnohdy bezútěšné role ženy v indické společnosti.