Ruskin Bond: The Room on the Roof (1956)
Také se vám někdy stává, že se něčemu třeba i jen podvědomě vyhýbáte, a když to pak konečně "objevíte", rvete si vlasy pro svou ignoranci? Já tohle občas mívám, a i když si pak sama snažím namluvit, že se na to nedostávalo z objektivních příčin, většinou za tím přeci jen nějaké ty předsudky najdu. Jméno Ruskin Bond mě doprovází už od počátku mého zájmu o indickou literaturu. A ač jsem na autora slyšela pět jen chválu, za celých těch víc jak deset let jsem nezatoužila si jej přečíst. Možná mě odradil jeho britský původ (tj. usoudila jsem, že jeho knihy nebudou dost "indické"), možná zpravidla přírodní a takřka venkovské prostředí jeho příběhů (a já jsem vpravdě městská holka). Svou prvotinu The Room on the Roof (Pokoj na střeše; poprvé vyšlo v André Deutsch) Bond navíc napsal, když mu bylo pouhých 17 let a tak jsem v tomto konkrétním případě dost možná zapochybovala i o celkové vyzrálosti díla. Jenže Bond před dvěma lety oslavil své osmdesátiny a bylo ho všude plno. Nešlo než věnovat mu více pozornosti a úměrně s tím rostla i moje chuť dát tomuto autorovi šanci. A jelikož mi moje báječná spojka přivezla rovnou celkem tučný výbor z jeho díla, který již zmíněným The Room on the Roof začíná, vrhla jsem se do toho po hlavě.
Stačila jen jedna kapitola na to, abych se do Bondova psaní zamilovala. Dalších zhruba dvacet mě v tom jen utvrdilo. Nejenže jsem byla hned od počátku naprosto vcucnutá do děje, vtažená do prostředí a ztotožněná s životy všech postav, ale také jsem žasla, jaké jazykové vytříbenosti je sedmnáctiletý klučina schopen.
The Room on the Roof je částečně autobiografické dílo a líčí několik měsíců v životě Rustyho, mladého chlapce smíšeného původu. Děj se odehrává v době, kdy Indii ještě hojně obývali Britové a existovaly jasně definované hranice mezi britským a indickým. Rusty žije v izolaci od indického světa, v typicky anglickém domě se svými poručníky. Jenže je sám, protože všichni jeho vrstevníci se již stáhli zpět do vlasti. Jednou ho však během osamělé procházky osloví Somi, srdečný indický chlapec. Rusty je přirozeně nedůvěřivý, ale srdce ho k chlapci táhne, stejně jako postupně k jeho dalším kamarádům a životu v "hříšném" podloubí městečka vůbec. V průběhu děje se Rusty dostává i do ne zcela bezproblémové indické rodiny, kde se pak odvíjí další plejáda vztahů. Celá kniha je v podstatě o vztazích, o důvěře, (první) lásce a síle přátelství. Zároveň je však i o nelehkém přerodu chlapce v muže a schopnosti stát na vlastních nohách.
Až po dočtení knihy mi došlo, kolik v sobě příběh nesl bolesti a trápení a jak neuvěřitelná je byť jen špetka autobiografie na tom všem. Pocit, který mě během četby doprovázel byl totiž zvláštně příjemný, až návykový. Přičítám to tomu, že Bond dokázal negativa vyvážit jemným a ze srdce upřímným líčením všeho okolo - vzhledu postav, vůní a zvuků přírody, melodického cinkání rolniček či radosti z dobrého jídla.
Ruskin Bond je miláčkem Indie zcela zaslouženě, a pokud na mě i další jeho knihy budou mít takovýto dopad, pak se zajisté stane i mým favoritem.