Kdo nepíše, není Ind
Byla, nebyla daleká Indie, která si žila poklidným knižním životem bez výraznějších změn a otřesů. Lidé, kteří chtěli číst, četli. Lidé kteří nechtěli číst, nečetli. Drtivá většina krásné literatury vycházela v regionálních jazycích, nejvíce pak v hindštině, zatímco v angličtině psal (a četl) jen málokdo. Jména jako Rushdie, Amitav Ghosh, Arundhati Royová či R.K. Narayan se přesto těšila (a stále těší) obrovské úctě. Literární festivaly byly komorního rázu a konaly se jen vzácně. V zemi fungovalo několik skalních nakladatelství, mezi nimi například ikonická Rupa. Začátkem jednadvacátého století na scénu přišla nakladatelství ze západu (Macmillan, Hachette, a spol.) a postupně se knižní trh začal rozrůstat, a to zejména o zahraniční tituly v angličtině a kvalitní odborné publikace. Ve velkých městech fungoval bezpočet tradičních knihkupectví, která vedle čtiva nabízela též osobní přístup a péči o každého jednotlivého čtenáře. Autoři byly osoby tajemné, běžnému lidskému oku skryté. Self-promo na sociálních sítích neexistovalo, blogerů bylo málo a jejich hlas ještě neměl potřebnou sílu. Autorům pomáhaly pochvalné recenze v tisku, ocenění zvenčí, případně šeptanda. Nálepku bestseller kniha získala při prodejích kolem 5000 výtisků.
S rokem 2004 ovšem indický knižní trh zažil vskutku zevrubnou proměnu. A za vším podle všeho stojí jeden jediný muž s jednou jedinou knihou - Chetan Bhagat a jeho Five Point Someone (Pět celých někdo). Bhagat v Indii způsobil to, co Harry Potter celosvětově v oblasti dětského čtenářství - přitáhl ke čtení i ty, kteří dosud nečetli, nebo přinejmenším ne beletrii. A povedlo se mu to i přes to (nebo právě proto), že přišel s jazykově nijak extra vytříbenou prózou a nenáročnou dějovou linií. Za hlavní důvod Bhagatova úspěchu se však obecně považuje volba žánru a tématu, tedy univerzitní román s prvky romance, který je ale zároveň kritikou vzdělávacího systému. Své čtenáře si proto logicky našel primárně v řadách univerzitních studentů, kteří do té doby holdovali jen učebnicím. Five Point Someone byla první anglicky psanou knihou, které se v Indii prodalo více jak 1000 výtisků, přičemž dnes už má za sebou i svůj první milión.
Bhagat slaví úspěchy s téměř všemi dalšími svými knihami a dodnes platí za nejlépe prodávaného autora v Indii vůbec. Jenže Bhagat udělal víc, než jen to, že přiměl mladé lidi ke čtení. Bhagat stvořil další autory, předefinoval pojem bestselleru, přetvořil v podstatě celý indický knižní trh. S nadsázkou se občas uvádí BC - Before Chetan (BC=Before Christ - před Kristem), což jen potvrzuje, jak zásadní milník Bhagat ztělesňuje.
Tak jako každá změna, i Bhagatův příchod s sebou přinesl jisté potíže. Tak například se začíná zdát, že autorů je víc, než čtenářů. Bhagat byl původem bankéř a zatímco dříve (BC) měli autoři určité spisovatelské či tvůrčí kořeny, nyní se ukázalo, že psát a slavit úspěch může každý bez ohledu na řemeslnou tradici. Konkrétně bankéři proto začali psát jako diví, a mnozí z těch v současnosti nejprodávanějších autorů jimi původně byli či stále jsou (např. Ravi Subramanian, Amish Tripathi). Psát zkrátka začal kdekdo, a kdekoho také vydali, protože poptávka byla veliká a oči nakladatelů rovněž. Spousta autorů se též vydala sama vlastním nákladem (například Ashwin Sanghi), a až díky blogerům či sociálním sítím dosáhli úspěchu a zakotvili u nějakého nakladatelství. Nutno říct, že indičtí autoři - zejména ti mladší - se skutečně umí na síti prodat (zkuste sledovat například Ravindera Singha, Nikitu Singhovou či Durjoye Dattu).
Všechna jména zde zatím zmíněná jsou synonymy obrovského úspěchu, a to zejména co se prodejních čísel týče. Těch na vrcholu je ale opravdu jen hrstka, zbytek autorů prodává buď na hranici ztráty, anebo pod ní. I přes stovky tisíc návštěvníků, kteří každoročně navštíví něco přes šedesát knižních veletrhů a festivalů v Indii, přes tamní nová, větší a vyfintěnější knihkupectví, přes každodenní masáž po síti a bookloverská doporučení, přes všechny možné čtenářské výzvy a soutěže se ale stále nedaří (ne)čtenáře polapit, udržet a motivovat k pravidelné konzumaci knih.
Informace v tomto příspěvku uvedené jsem čerpala z:
Hindustan Times Brunch, vyd. 19.4. 2015
Hindustan Times Brunch, vyd. 22.11. 2015
India Today, vyd. 8.9. 2014