Festivalová sezóna
Letošní leden se v Indii nesl ve znamení knih. Počínaje knižním veletrhem v Dillí, přes festival v Kolkatě, až po ten největší a nejvěhlasnější festival literatury v Jaipuru, měli autoři, čtenáři i nakladatelé hodně napilno. A ačkoliv jsem všechny ty události měla šanci sledovat jen z dálky, nebo zprostředkovaně, i tak to byl parádní zážitek.
Indie knihami opravdu žije. Ze spisovatelů se stávají celebrity a někdy mám pocit, že celý knižní průmysl tak trochu dotahuje na ten filmový. Lednová festivalová nadílka byla jen důkazem toho, že o knihy a čtenáře rozhodně není nouze. I když je otázka, čeho je teď vlastně víc.
Odvrácenou stránkou tak knižně nabitého ledna snad bylo jen to, že jednotlivé akce si dost konkurovaly, a to hlavně časově, což znamenalo zejména boj o autory. Times of India (TOI) už mnohokrát zmiňovaly, že literárních festivalů a veletrhů je až příliš. A přitom to není tak dlouho, co literární festival v Indii aby pohledal a knihy člověk našel opravdu až v knihkupectví.
Jeden takový „knižní veletrh“ jsem zažila v Kolkatě před nějakými deseti lety. Konal se tehdy v prostorách místní knihovny a upozorňoval na něj transparent hned u vstupní brány.
Veletrh to byl věru velmi skromný. Jednalo se v podstatě o dvě nebo tři místnosti s prořídlými regály knih. Kromě hrstky pořadatelů tam nebyl nikdo a vystavené knížky zahrnovaly převážně učebnice, případně beletrii v indických jazycích. Byl to ovšem prodejní veletrh a mně bylo hloupé odejít s prázdnou. Nakonec jsem tam přeci jen našla něco čitelného, a sice poezii jakéhosi australského mladíka. K všeobecné radosti jsem knihu koupila a poklidný veletrh zase opustila.
No a dnes… Festivalů a veletrhů jako máku, návštěvníků davy a knih (nejen v indických jazycích) co hrdlo ráčí. Nadprodukce knih a všeho kolem ale zajisté není jen záležitostí Indie. Jen se to v té Indii všechno seběhlo nějak moc rychle. Ale o tom až příště.