Mulk Rádž Ánand, Coolie
Hned na úvod je třeba říct, že Coolie (Kulí, 1936; česky 1949) není žádná oddychovka. Naopak, je to hutná, a přeci nesmírně krásná kniha, která ve vás zanechá hlubokou stopu, zejména pokud se zajímáte i o tu méně líbivou stránku Indie. Mulk Rádž Ánand (1905-2004) mě zaujal už svou útlou prvotinou Untouchable (Nečistý, 1935; česky 1949). Coolie je jeho druhý román, který mě jen utvrdil v tom, že Ánand byl skutečně pan autor.
Knížka mě nadchla hned ze tří důvodů. Za prvé je napsána krásným a bohatým jazykem. Ánand se rád dívá očima svých postav, všechno velmi pečlivě popisuje a vysvětluje. Tyto pasáže jsou leckdy poněkud zdlouhavé a možná je budete mít tendenci tak nějak přelétnout, ale nedoporučuji to. Když už jsem nějakou přelétla, pokorně jsem se k ní vracela, protože dál to kolikrát nedávalo smysl. A navíc není radno tyto popisné pasáže přeskakovat, protože, důvod číslo dvě, jsou obrovským zdrojem informací a faktů, které usnadňují orientaci jak v daném prostředí, tak v tehdejší době. A konečně třetí důvod, je to dickensovina jako fík. Minimálně první třetina knihy jako by byla variací na Olivera Twista. A to velmi zdařilou variací.
Hlavním hrdinou knihy je Munoo, sotva čtrnáctiletý sirotek z horské vesnice. Chlapce se ujali příbuzní z matčiny strany, ale jak už to tak bývá, nové rodině byl jen na obtíž, především finančně. No a úměrně tomu s ním také zacházeli. Hned v úvodu se dozvídáme, že mu strýc našel místo u jedné lepší rodiny ve městě. Tak se tedy začne chlapcovo putování za prací z místa na místo, kdy stejně jako on při každém přesunu doufáte v něco lepšího. Nebudu prozrazovat, zda se dočkáte, ale rozhodně doporučuji obrnit se hroší kůží, protože během příběhu nesčetněkrát ztratíte víru a propadnete beznaději.
„Coolie“ nebo tedy česky „kulí“ je něco jako nádeník, či děvečka pro všechno. Je to ten, kdo nosí břemena, dělá špinavou a těžkou práci za minimum peněz, a hlavně většinou čeká, zda mu ji milostivě někdo dá. Ánand jednotlivá chlapcova povolání velmi podrobně popisuje, takže je možné zažít tu dřinu „na vlastní kůži“. Munoo se díky své „profesi“ setkává s opravdu rozličnými typy lidí. Kolikrát jsou to až karikatury, které se ale podobně jako prostředí kolem, zdají být až neskutečně věrohodné.
Na pozadí chlapcova nelehkého životního údělu se v knize objevují rozličná témata. Hodně se například dozvídáme o soužití Indů s Brity, protože děj se odehrává ještě v době britské nadvlády. Britové zde mnohdy nejsou vylíčeni zrovna v nejlepších barvách. Jedna paní domácí (Indka) se například rozčiluje, když chlapec šálky od čaje jen opláchne vodou. Musí se pořádně vydrhnout pískem, takhle flákat hygienu mohou jen „oni“, tj. Britové. Podobných náznaků nelibosti vůči Britům, či jejich chování je v knize celá řada. Obdobně se však Ánand strefuje do často pokryteckého a podlézavého chování Indů vůči Britům, ale v knize se najdou i tací, kteří jimi opovrhují zcela nepokrytě.
Zejména v druhé polovině knihy, kdy se chlapec ocitá v Bombaji, se do děje přimíchá i (sociální) politika, a náboženská či rasová nesnášenlivost.
Coolie je zkrátka o všem nehezkém, a zároveň pravdivém Indie dané doby. Ánand má opravdu nádhernou, bohatou a příjemně květnatou angličtinu, ale věřím že i v češtině to bude stát za to.