Chetan Bhagat, Half Girlfriend, bestseller 2014
Na sepsání této recenze jsem se těšila jen napůl. Chetan Bhagat je můj oblíbenec a zejména jeho 2States: The Story of My Marriage (2Státy, aneb jak jsem se ženil, Rupa 2009) považuji za jednu z nejhumornějších knih, co jsem kdy četla. Ovšem, i mistr tesař se někdy utne a mistr Bhagat toto přísloví románem Half Girlfriend (Tak napůl moje holka, Rupa 2014) tak trochu potvrdil.
Podobně jako zástupy Bhagatových fanoušků jsem se i já, namlsána již zmíněným 2States, na avizovanou Half Girlfriend nedočkavě třásla. Nutno dodat, že kolem vydání této knihy byl takový mediální humbuk, jaký jsem pozorovala snad jen u Harryho Pottera. Filmová práva byla koupena ještě dávno před vydáním, prvotní náklad se stanovil na 1,5 miliónu výtisků a datum vydání měl v kalendáři snad úplně každý.
Jelikož ke mně kniha putovala pomaleji, uběhl nějaký čas, než jsem si ji mohla přečíst. V mezičase jsem byla svědkem mediální postmasáže, kdy Bhagat byl vidět úplně všude, a kdy padala čísla, kolik už se toho prodalo, kolik se asi ještě prodá, kdo bude obsazen do filmu, atp. Zkrátka trhák.
No a pak přišla chvíle pravdy. V úvodu knihy Bhagat naznačuje, že tentokrát to bude jiné, že už mu nejde jen o to něco si dokázat. Po deseti letech psaní chce začít měnit věci k lepšímu. Netroufám si posoudit, zda Half Girlfriend má, či bude mít až takovou sílu, ale náznaky snah tam určitě jsou.
Half Girlfriend je především o lásce, která v průběhu děje dostává pěkně na frak. V rámci této základní dějové kostry vyvstává spousta otázek, které se dotýkají různorodých problémů indické společnosti.
Hlavním hrdinou příběhu je Madhav, chlapec z Biháru. Jeho ženský protipól tvoří Riya, dívka z Dillí. Přestože Madhav pochází z královské rodiny a ve své domovině je považován za prince, jeho majetkové poměry tomu příliš neodpovídají a nijak uspokojivá není ani jeho úroveň angličtiny. Riya je naopak z velmi bohaté obchodnické rodiny, bydlí v luxusní čtvrti a angličtinou vládne velmi dobře. Tyto dvě zdánlivě nesourodé duše spojuje basketbal a díky němu pak i studium na St. Stephen’s College, prestižní Dillíské univerzitě.
Angličtina hraje v Half Girlfriend docela zásadní roli a Bhagat si ji zjevně vybral, aby poukázal na jeden z hlavních ukazatelů třídy. Bihár je velmi chudý stát, což se mimo jiné podepisuje i na tamní gramotnosti. Madhav sice nějakou základní angličtinu ovládá, ale nemůže si například odpomoci od bihárského přízvuku, nebo přepínání do hindštiny. To samotné ho ovšem okamžitě deklasuje a každý si ho tím pádem „zařadí“. Bhagat tuto nepěknou roli angličtiny nepřímo odsuzuje, třebaže proti angličtině jako takové nic nemá.
V druhé části knihy se angličtina naopak ukáže jako velice prospěšná věc, díky níž skutečně lze něčeho dosáhnout nejen pro sebe, ale i pro obecné blaho.
Kromě role angličtiny Bhagat poukazuje mimo jiné na to, že bohatá rodina nutně nezaručuje spokojený život, že rozvedená žena je kolikrát zavrhována neprávem, a že vzdělání může mít mnoho podob, ale vždy velký význam.
A teď moje (ne)doporučení. Upřímně, kdybych měla někomu doporučit něco od Bhagata, tato kniha by to zřejmě nebyla. Je nutno ocenit, že v určitých směrech je docela poučná, když například nastiňuje problémy současné indické společnosti, které si kolikrát ani neuvědomujeme. Kniha se krom toho velmi dobře čte. Má to spád a svižné dialogy, jak bývá koneckonců u Bhagata zvykem.
Moje zklamání z knihy pramení zřejmě ze srovnání s předchozí Bhagatovou tvorbou. Je to zejména způsob, jakým je kniha vystavěna, a jak okaté je její směřování na stříbrné plátno. Jsou tam zkrátka momenty, kdy si říkáte, že to měl být spíš filmový scénář, než román, a to platí minimálně pro poslední třetinu knihy. Těmi momenty jsou například někdy naprosto se nehodící, jakoby uměle a nikoliv umělecky vytvořené popisy postav, nebo jejich oděvu. Dalšími momenty jsou kolikrát bombastické, Bollywoodu blízké zvraty. Když k tomu přičtu poněkud uzoufalou náturu hlavního hrdiny, nepůsobí to na mě úplně přesvědčivě. Ve výsledku je to celé poněkud laciné.
V jedné z recenzí na knihu jsem četla, že bude lepší počkat si na její bollywoodské zpracování. Pod to bych se podepsala. Bude to doják, a ten od Bollywoodu očekávám rozhodně spíš než od Bhagata.